Raw banánový mix
Petrův příběh o vyléčení lupénky
Splněný sen o krásné kůži
Dneska už mám krásnou hladkou kůži bez kortikoidů a nemoc beru jako pomoc na cestě k harmonii. Z lupénky nemám strach a umím popsat co vede vede k onemocnění a vede k uzdravení. Za posledních 7 let jsem neměl kortikoidy ani jednou. Jsou sice ještě období, kdy jsem zahleněnější, vnímám apatii až odpor k podnětům z okolí, pak mívám na rukou drsnější kůži, až jemný atopický exém. S tím si umíme s Niki poradit. Hodí se ještě říct, že za poslední dva roky jsem byl nemocný, tak že bych musel být v posteli a ležet asi tak dva dny.
V dospívání pro mě byla nemoc bylo dílo náhody
Bylo však období, kdy jsem jako teenager měl lupénku na rukou. Nemocí jsem se bál a ani netušil, že mají nějaký smysl. Přebíral jsem většinový názor, že nemoc je něco co máme zděděné a co na nás prostě spadne, když máme smůlu.
Kožní lékařka: Lupénka někdy vymizí v pubertě ... ?!
Dennodenně jsem léta mazal ruce mastmi na bázi kortikoidů. Když jsem nemazal, tak kůže puchýřkovala, praskala a pekelně svědila. Určitě znáte ty chvíle, kdy kůže tak pekelně svědí, že už to nemůžete vydržet a najdete is cestu jak ji nenápadně poškrábat, abyste našli chvilinku úlevy i za cenu mnohonásobné bolesti a dalšího mokvání. Cena za škrábání třeba ručníkem po umytí rukou bývala strašná.
A já se podvědomě nedokázal smířit s tím, že to mám na celý život. Když mi má kožní lékařka sdělila, že trvalé vyléčení lupénky, někdy spontánně nastane během puberty, anebo zůstane celý život, tak se ve mě něco vzbouřilo, z domova jsem byl veden ke kritickému myšlení, tak jsem se s tímto verdiktem nesmířil. Padlo vnitřní rozhodnutí: Hledat cestu k vyléčení.
První krůčky mimo medicínsko farmaceutický komplex
Prvními krůčky na cestě k uzdravení mě provedla rodinná známá a léčitelka M. Horáková. Získal jsem první zkušenosti s uzdravováním bez konvenčních léků, dozvěděl se o vlivu stravy a zejména problematičnosti mléčných výrobků. Tehdy jsem pochopil, že trvalé vyléčení bez léků je možné.
Věděl jsem, že vyléčení je možné, ale bál jsem se
I po první vlastních zkušenostech nebyla cesta k uzdravení jednoduchá a často vypadala zoufale. Vzhledem ke své hloubavé povaze potřebuji mít vše podloženo zkušeností. Experimentoval jsem tedy na sobě. Potýkal jsem se s cykly kůže v lepším a horším stavu. Ruce jsem kortikoidy nemazal, ale čas od času jsem je musel mít zavázané. Chodil jsem na ozařování UV lampou, máčel ruce v soli z Mrtvého moře, mazal je smrdící asfaltovou mastí nebo jen Niveou a mokvající a praskající kůži nemocnou lupénkou chránil obvazem. Tušil jsem, že vyléčení je možné, ale nebyl jsem si jistý, že mi to opravdu půjde, že opravdu dokážu mít krásnou kůži.
Měl jsem zkušenost s harmonizačním a detoxikačním efektem na skupinovém cvičení Dokonalého umění a Tai-chi u mistra Mario Topolšeka. Když jsem však cvičil doma sám a to i hodinu denně, tak se kůže nezlepšovala. Ba, naopak. Měl jsem strach, že to dělám špatně. Také jsem párkrát dokázal pomocí mentálního tréningu a vizualizace kůži spravit. Po prvním úspěchu se však objevil strach, že se to nepodaří a léčení se zablokovalo.
Potřeboval jsem navodit důvěru v proces léčení a místo toho jsem se bál. Navíc jsme tehdy v roce 2008 čekali s Nikou první dcerku a já měl neobyčejný strach z jejího příchodu. Bál jsem se, že přijdu o čas na sebe a na své koníčky a že spadnu i u Niki z lopatky.
Modlitba za slunce a dočasný ústup
Před narozením Vikči jsem měl ruce v hrozném stavu. Kortikoidy jsem je nemazal, protože jsem věděl, že to nechci. Bylo to tak špatné, že jsem byl nesamostatný. Těhotná Niki mi pomáhala i s toaletou. Vyvrcholilo to jedné prosincové noci, kdy jsem ležel v posteli a kůže na ovázaných rukou praskala při každém pohybu. Byla to nesnesitelná bolest a já se dokázal vcítít do lidí, kteří by ubližovali druhým jen pro to, aby si ulevili.
A já se tu noc modlil. Toužil jsem vidět další den slunce. Bylo to bláhové, vždyť v prosinci u nás bývá zataženo, a taky že bylo. Když jsem však další ráno vstoupil do kuchyně, tak se na malou chvilku rozestoupily mraky a sluníčko se na mě usmálo. Tehdy jsem ustoupi ze své tvrdohlavosti a zašel na kožní nechat si napsat kortikoidy. Potřeboval jsem čas na nabrání sil a na péči o novorozenou Vikču.
Systematicky jsem se propracovával k téměř zdravé kůži
Vzhledem k tomu, že jsem povahou hloubavý a toužím věcem přijít na kloub, tak jsem se dál pokoušel hledat cesty k uzdravení, a to s podobnou vytrvalostí jako vědecky bádám na univerzitě. Jezdil jsem na víkendové semináře Školy Dokonalého umění k mistrovi Mario Topolšekovi a po 4 měsících přestal postupně mazat.
Na cestě k uzdravování jsem si vybudoval důvěru k vlivu stravy, vědomého pohybu, moentálních postojů a uvědomění ve vztahu ke kůži. Nemoc pro mě představuje indikátor na cestě. A jak říká Dalke v knize Nemoc jako cesta, tak je nemoc poradce upřímý. Vrátím se teď z roku 2008 o pár let v čase zpět. Cenná zkušenost pro mě byla půlroční stáž v Pennsylvanii, kde jsem byl v roce 2005 sám a půl roku jsem nepotřeboval kortikoidy. Několikrát týdně jsem běhal, stravoval se vegetariánsky a neměl přímý kontakt s rodinnou. Tehdy mi došlo, jak mě zatěžuje setkávání s maminkou a význam psychiky na tělesný stav.
V krátkosti bych ještě uvedl, že se nám s Niki dostaly do rukou knihy o psychosomatice od Hrabici a Dalkeho. Začali jsme pozorovat paralely s našimi životy a postoji. Zatím v nás, ale zůstával strach z nemoci. S příchodem nejstarší dcerky Vikči jsme začali pracovat na vztazích v rodině, a to za podpory kurzů Respektovat a být respektován manželů Kopřivových. Zjistili jsme, že můžem projevovat emoce, které jsme předtím blokovali v sobě.
QE – práce s uvědoměním
Výrazným posunem byl v roce 2013 příchod knihy Tajemství okamžitého vyléčení od Franka Kinslowa. Při jejím čtení jsem si uvědomil stav čistého uvědomění, který jsem znal z dobře zacvičeného Tai-chi, nebo přesně řečeno mistrova Dokonalého umění. Identifikoval jsem si pro sebe stav, kdy se mysl a tělo léčí. Stav kdy je mysl prázdná.
Detoxikace vitariánstvím
V období tak před pěti lety jsem již měl kůži téměř zvládnutou. Jen tu a tam pupínek jednou za cca půl roku , ale žádné velké ložiska. Tehdy přišel další posun - změna stravy. Začali jsme se stravovat vitariánsky a dělit stravu podle knihy Zázračná detoxikace R. Morseho. Tato strava nezahleňuje a vede k detoxikaci a přitom zajistí veškeré potřebné mikronutorienty. Byla to taková změna, že jsme postupně začali čistit svá těla a běžné rýmy, angíny a chřipky u nás přestaly mít dramatický průběh. K doktorovi jsme kromě zubních zákroků chodili pouze na preventivní kontroly a očkování dětí. Nyní už jasně víme, co nám nemoc způsobuje. Jasně vidíme paralelu mezi naší zlostí na okolí a nemocemi horních cest dýchacích. Dneska již poměrně pružně dokážeme upravit naše aktivity, tak aby byly příznaky co nejjemnější.
I Vy se můžete vyléčit sami
A tak jsme se s Niki rozhodli podělit se o své zkušenosti nejen s léčením nevyléčitelných nemocí jako je lupénka, ale i banálních „rýmeček“. Rádi bychom sdíleli naši důvěru v samo léčící schopnosti těla a možnosti podpory uzdravování. Důvěru v léčící proces, představa o cestě a průvodce považujeme za klíčové aspekty na cestě k trvalému uzdravení.
Zdravá těla pro zdravé duše
Protože toužíme pomáhat budovat zdravá těla a zdravé vztahy pro zdravé duše, tak se o principech a příkladech z aktivace regenerace našich tělíček dělíme na stránkách o prověřených metodách a dalších zkušenostech. Dále připravujeme ebook Bez lupénky a ekzémů. Samoléčení bude ilustrováno nejen na příkladu terapie lupénky bez pomoci kortikoidů, ale i na dalších příkladech z našeho života. Cílem ebooku je ukázat Vám kudy dál, ať můžete zvládnout to co se povedlo mně. Každý člověk má potenciál být zdravý. Když jsem to dokázal já, můžete to dokázat i Vy. Chcete?